Národní muzeum v přírodě, Česko.
 |
| Muzeum v přírodě Vysočina, expozice Veselý Kopec, objekt bývalého mlýna (foto CZ211224, mt). |
*
Národní muzeum v přírodě je příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky, spravuje sbírky nemovitých i movitých dokladů týkajících se dějin lidové kultury, národopisu, řemesel a zemědělství, pečuje o sbírkové předměty národopisného charakteru a v přirozené krajině umístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství.
Vzniklo zřizovací listinou schválenou ministrem kultury dne 11. prosince 2018 na základě Koncepce rozvoje muzejnictví v České republice na období let 2015 až 2020, činnost řídí generální ředitel. Sídlem muzea se stal Rožnov pod Radhoštěm v okrese Vsetín náležejícím do Zlínského kraje (shodné se sídlem Valašského muzea v přírodě).
Podívat se na místo v Google Earth: Národní muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm
Národní muzeum v přírodě představuje lidovou kulturu českých, moravských a slezských regionů a národopisných oblastí ve specializovaných expozicích Hanáckého muzea v přírodě, Muzea v přírodě Vysočina, Muzea v přírodě Zubrnice a Valašského muzea v přírodě (viz text níže).
Muzejní institucí bylo původně pouze Valašské muzeum v přírodě, organizační složky s názvy Hanácké muzeum v přírodě (původně pod názvem Soubor staveb lidové architektury v Příkazích), Muzeum v přírodě Vysočina (původně Soubor lidových staveb Vysočina) a Muzeum v přírodě Zubrnice (původně Soubor lidové architektury Zubrnice) byly převedeny pod správu Národního muzea v přírodě ze správy Národním památkovým ústavem.
Expozice s objekty regionální lidové architektury (hospodářské, obytné, sakrální a jiné stavby) a také technického stavitelství (například vodní hamry, mlýny, pily nebo sušky chmele, lnu, ovoce, apod.), včetně sbírkových předmětů z oblasti života na venkově se nacházejí na více místech Česka a jsou ve správě čtyř regionálních subjektů (viz jednotlivé složky Národního muzea v přírodě).
V rámci regionálních expozic je představován folklór národopisných oblastí (lidové tradice, zvyky, řemesla, atd.), ve speciálním programu také umělecké soubory lidového umění, ukázky řemeslné výroby aj. Centra regionálních správ se nachází v Rožnově pod Radhoštěm (Valašské muzeum v přírodě), v obci Příkazy (Hanácké muzeum v přírodě), ve městě Hlinsko (Muzeum v přírodě Vysočina) a v obci Zubrnice (Muzeum v přírodě Zubrnice).
Tradiční lidová kultura dokumentuje národopisné a geograficky navazující oblasti, z národopisných Haná (Hanácké muzeum v přírodě), Horácko (Muzeum v přírodě Vysočina, zahrnuje též geograficky navazující regiony Chrudimsko a Litomyšlsko), Valašsko a také část národopisné oblasti s názvem Těšínské Slezsko (Valašské muzeum v přírodě), z krajinných oblastí České Středohoří, včetně geograficky navazujících lokalit severozápadních Čech (Muzeum v přírodě Zubrnice).
Historicky byly v rámci zmíněných jednotlivých regionálních správ začleněny kulturní památky z lokality Pustevny (objekty bývalých útulen Maměnka, Libušín a dřevěná zvonička) v rámci Valašského muzea v přírodě (více viz níže Valašské muzeum v přírodě).
Velká část objektů památkové rezervace Betlém v Hlinsku byla začleněna pod správu Muzea v přírodě Vysočina a městský urbanistický celek se stal i sídlem muzejní instituce, původním byla vesnička Svobodné Hamry, součást obce Vysočina (odtud pochází název muzea v přírodě). Základem původního Souboru lidových staveb Vysočina byla expozice lidových staveb a technického stavitelství v malé vesničce Veselý Kopec, části obce Vysočina (více viz níže Muzeum v přírodě Vysočina).
Národní charakter muzea zvýrazněn v názvu, v České republice další muzejní instituce tohoto typu tvoří Národní muzeum, vzniklé v roce 1818, Národní technické muzeum z roku 1908 (pokračovatel původně Českého průmyslového muzea, v roce 1862 založeného Vojtou Náprstkem) a Památník národního písemnictví, v roce 1952 vzniklý pod názvem Památník národní kultury.
Evropské počátky venkovních expozic
Historie venkovních expozic s účelově vytvářenými sbírkami z oblasti lidové kultury sahá do 19. století, v českém významu muzea v přírodě celosvětově označované za tzv. muzeum pod širým nebem (v angličtině open-air museum). Za historicky první expozici lidových staveb v prostředí přírody se prezentuje Sbírka krále Oscara II (v originálním znění Kong Oscar IIs Samling) z roku 1881, v roce 1882 veřejně zpřístupněná. Do roku 1890 obsahovala pět původních dřevěných staveb lidové architektury (kostel a obytná stavení), přenesených z různých míst Norska.
Podívat se na místo v Google Earth: Norské lidové muzeum, Oslo, Norsko
Původním záměrem norské sbírky bylo posílení vazby mezi panovníkem a národy, Oscar II. (1829 – 1907) v letech 1872 až 1907 švédský a současně v letech 1872 až 1905 také norský král. Skupinu staveb na podnět královského komorníka (Chamberlain Christian Holst) soustředil ve své letní residenci, v současnosti lokalita u norského hlavního města Oslo (dříve též Christiania nebo Kristiania). V roce 1907 sbírka začleněna do Norského lidového muzea (v norštině Norsk Folkemuseum).
Norskou sbírkou lidových staveb inspirován švédský učitel a folklorista Artur Immanuel Hazelius (1833 – 1901), v roce 1872 zakladatel švédské Skandinávské etnografické sbírky (v originálním znění Skandinavisk etnografiska samlingen), od roku 1880 pod názvem Severské muzeum (ve švédštině Nordiska museet). V roce 1891 založil venkovní expozici ucelených souborů lidové architektury, druhou ve skandinávských zemích, první rozsahem prezentace lidové kultury, krojů, tradičních řemesel a chovu zvířat (zoologická zahrada), v současnosti délkou existence nejstarší muzeum tohoto typu na světě.
Podívat se na místo v Google Earth: Severské muzeum, Stockholm, Švédsko
České země
Ve Švédsku umístěna expozice na území švédského hlavního města Stockholm, na ostrově Djurgården, v lokalitě s pomístním jménem Skansen (ve švédštině obecné slovo skans- ve významu českého hradby, též starším označením šance neboli opevnění, -en = tzv. určitý člen, kladený za podstatné jméno). Podle místa nazváno muzeum a zoologická zahrada, Skansen celosvětově populární, archetyp (typický příklad) pro expozici umístěnou venku neboli muzeum pod širým nebem (v českém významu muzea v přírodě). Obecné švédské slovo „skansen” (v písemné podobě skanzen) lidově přejato pro označení podobného typu muzea, z hlediska významu slova však nesprávné.
Také v Dánsku bylo ve městě Aarhus v roce 1914 otevřeno veřejnosti muzeum etnografického charakteru pod názvem Staroměstský dům, v současnosti muzeum Den Gamle By (česky Staré Město). Zahrnuje městské domy ze 16. až 19. století z různých částí Dánska a lze ho též řadit mezi první muzea v přírodě na území Evropy. V současnosti je v Evropě více než dva tisíce venkovních expozic pod širým nebem neboli muzeí v přírodě.
Podívat se na místo v Google Earth: Muzeum staré město, Aarhus, Dánsko
Nejstarší venkovní expozici Skansen ve Švédsku a také v Aarhus v Dánsku navštívil v rámci cesty po skandinávských zemích i český výtvarník Alois Jaroněk (1870 – 1944) z Malenovic u Zlína, později spolutvůrce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Odborný zájem veřejnosti o český venkov se projevil v roce 1895 založením Národopisné společnosti českoslovanské a ve stejném roce konanou Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze, události jsou někdy označované za počátek vzniku specializovaných expozic typu muzea v přírodě v českých zemích.
Národopisná výstava českoslovanská představovala také soubor lidových staveb s názvem Valašská dědina (v ní populární například hospoda Na posledním groši), expozici navrhl slovenský architekt Dušan Jurkovič (1868 – 1947), z ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně.
Valašskou expozicí byl silně ovlivněn výtvarník Bohumír Jaroněk (1866 – 1933) z Malenovic (v současnosti část Zlína), nadšenec a propagátor lidové tvorby, v roce 1911 v Rožnově pod Radhoštěm spoluzakladatel Musejního a národopisného spolku (v letech 1911 až 1926 předseda). V roce 1913 vznikl projekt na záchranu několika staveb lidové architektury ve městě, záměrem bylo přemístit objekty do samostatného areálu a vytvořit muzeum v přírodě (v důsledku událostí spojených s První světovou válkou však realizace až v roce 1925, viz část Historie – Valašské muzeum v přírodě).
Historie na území Česka
Původní expozice etnografického charakteru, které se dají řadit mezi předchůdce a následně i k muzeím v přírodě, byly založené v rozmezí 30. až 90. let 20. století v bývalém Československu.Jejich charakteristickým rysem bylo uspořádání neboli rozmístění (kompozice) objektů lidové architektury a technického stavitelství v tzv. přirozené krajině, podobně jako při budování přírodně krajinářského parku.
Nemovité kulturní památky a sbírkové předměty v expozicích muzeí mapují historii českého národa z hlediska lidové kultury a života na venkově. Rozšiřováním sbírek vznikala postupně muzea v přírodě zprostředkovávající návštěvníkům odborné informace a pohled na významnou část kulturní minulosti obyvatel na území České republiky.
Postupně se vytvořila regionální centra expozic. Na Valašsku se rozvíjelo kolem Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Kulturní památky byly však také soustředěné do souborů lidové architektury a technického stavitelství začleněné pod Národní památkový ústav. V průběhu času tak vznikly soubor cenných kulturních památek v národopisné oblasti Haná v Příkazech na Olomoucku, v části národopisné oblasti Horácka na Veselém Kopci v obci Vysočina a v severních Čechách v obci Zubrnice.
Valašské muzeum v přírodě
V roce 1925 založeno v Rožnově pod Radhoštěm na východní Moravě, v severní části národopisné oblasti Valašsko, zakladatel Musejní a národopisný spolek. Expozice budována v krajině Západních Beskyd, u řeky Rožnovská Bečva protékající údolím Rožnovské brázdy (lokalita od roku 1973 v Chráněné krajinné oblasti Beskydy), v současnosti z hlediska administrativně správního v okrese Vsetín náležejícím do Zlínského kraje.
Podnět k založení muzea v přírodě Bohumír Jaroněk (1866 – 1933) a jeho bratr Alois Jaroněk (1870 – 1944), oba výtvarníci, v roce 1909 přibyli do Rožnova pod Radhoštěm, založili umělecko-řemeslnou dílnu (předměty s lidovými motivy z Valašska, malování keramiky a porcelánu), také tvorba gobelínů jejich sestrou Julií Jaroňkovou (1864 – 1945), textilní výtvarnicí, po smrti Bohumíra též činná ve Valašském muzeu v přírodě.
V roce 1911 založen Musejní a národopisný spolek, činnost vrcholila v rámci příprav valašského folklorního festivalu Valašský rok, v roce 1925 přemístěny do lázeňského parku v Rožnově pod Radhoštěm dva objekty z náměstí, radnice a měšťanský tzv. Billův dům z poloviny 18. století a také několik malých lidových staveb. Do přírodního areálu, později nazvaného Dřevěné městečko, například v roce 1928 přemístěna ze 16. století pocházející Vaškova hospoda a v roce 1933 dobudována kopie fojtství z Velkých Karlovic (v objektu dne 11. prosince 2018 podepsána zřizovací listina Národního muzea v přírodě).
V 50. letech 20. století v rámci muzea projekt rekonstrukce sídelního celku, v lokalitě Stráň postupně 40 lidových staveb v expozici Valašská dědina. Muzeum od roku 1954 ve správě Krajského muzea v Gottwaldově (v současnosti Zlín), od roku 1960 náleželo pod Okresní národní výbor ve Vsetíně v Severomoravském kraji a v letech 1971 až 1990 muzeum řízeno Odborem kultury Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě.
V roce 1982 veřejnosti zpřístupněna třetí část muzea v přírodě nazvaná Mlýnská dolina, v rámci urbanismu venkovských sídel představující technické stavitelství, například hamernické, mlynářské, pilařské a valchařské objekty a technologická zařízení. Technické stavby umístěny u vodního náhonu, voda přiváděna dřevěnými koryty k vodním kolům zprovozněných zařízení, například k lisování oleje, mletí obilí, plstění sukna, řezání dřeva, zkujňování surového železa, k výrobě železářských předmětů a nářadí. Realizace také tzv. živého muzea v podobě ovocnářských a rostlinných výpěstků z oblasti Valašska a Matochovy usedlosti s mnoha druhy hospodářsky chovaných zvířat.
Ve správě muzea jsou také dřevěné stavby na Pustevnách (sedlo v nadmořské výšce 1018 m v Moravskoslezských Beskydech), na katastrálním území obce Prostřední Bečva. Postaveny byly ve stylu lidové secese podle návrhu slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868 – 1947), typické bohatým dekorem charakteristickým pro oblast Valašska. Výstavbu zadal turistický spolek s názvem Pohorská jednota Radhošť (založena v roce 1884 ve Frenštátu pod Radhoštěm).
Původně se jednalo o objekty tzv. útulen s názvy Libušín, turistická jídelna (pojmenovaná podle české kněžny Libuše) a Maměnka, turistická ubytovna. Otevřeny dne 6. srpna 1899 veřejnosti (v letech 1995 až 1999 obnovené na podnět Valašského muzea v přírodě). Dalším objektem ve správě muzea na Pustevnách je dřevěná zvonička též vzniklá z návrhu Dušana Jurkoviče, u ní se však nedochovala původní výzdoba. Tu obnovily restaurátoři z Brna, včetně střechy podle podkladů z archivu na Slovensku.
Od roku 1990 je zřizovatelem muzea Ministerstvo kultury České republiky, ve Valašském muzeu v přírodě soubor památkově chráněných objektů národní kulturní památkou. V roce 2017 celkem 122 zaměstnanci, 133 000 sbírkových předmětů, 302 000 návštěvníků a náklady 95 392 683 Kč.
S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě jako organizační složka pod názvem Valašské muzeum v přírodě, v roce 2018 v expozicích 353 292 návštěvníci (od roku 2002 nejvyšší návštěvnost), muzeum specializované na národopisnou oblast Valašsko a část národopisné oblasti s názvem Těšínské Slezsko.
Podívat se na místo v Google Earth: Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm
Muzeum v přírodě Vysočina
V roce 1972 byla otevřena pro veřejnost první expozice v malé vesnici Veselý Kopec v obci Vysočina ve východních Čechách, zakladatelem se stal Luděk Štěpán (1932 – 2017), dobrovolný konzervátor kulturních památek v okrese Chrudim.
Expozice pod původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina byla postupně budována od konce 60. let 20. století v krajinné oblasti Železných hor nad řekou Chrudimkou a při jejím přítoku Dlouhého potoka. Od roku 1970 je lokalita součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (začleněná v ní proto, že CHKO Železné hory vznikla až v roce 1990).
Od roku 1982 s názvem Soubor lidových staveb Vysočina a sídlem ve Svobodných Hamrech (část obce Vysočina) profesionalizované muzeum, orientované na národopisnou oblast Horácko (zejména část České Horácko) a geograficky navazující regiony (Chrudimsko, Litomyšlsko, Poličsko).
Od roku 1982 s názvem Soubor lidových staveb Vysočina a sídlem ve Svobodných Hamrech (část obce Vysočina) profesionalizované muzeum, orientované na národopisnou oblast Horácko (zejména část České Horácko) a geograficky navazující regiony (Chrudimsko, Litomyšlsko, Poličsko).
Podívat se na místo v Google Earth: expozice Veselý Kopec, obec Vysočina
V roce 1989 rozšířena správa o lidové stavby venkovských domů v centru města Hlinsko, v části urbanistického celku Betlém (od roku 1995 památková rezervace Hlinsko – Betlém), od roku 1997 sídlo muzea, z hlediska administrativně správního v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.
Podívat se na místo v Google Earth: expozice Betlém, Hlinsko
Původně osada Veselý Kopec charakteristická pro tzv. pasekářské osidlování krajiny, jediná na místě dochovaná zemědělská usedlost z počátku 17. století obnovená (tzv. Pilnovo stavení čp. 4, označované jako poloselský grunt), zpřístupněna nejprve tzv. tkalcovská světnice a stodola, na pozemku také roubený haltýř nad pramenem vody (v oblasti jeden z posledních dochovaných).
Původně osada Veselý Kopec charakteristická pro tzv. pasekářské osidlování krajiny, jediná na místě dochovaná zemědělská usedlost z počátku 17. století obnovená (tzv. Pilnovo stavení čp. 4, označované jako poloselský grunt), zpřístupněna nejprve tzv. tkalcovská světnice a stodola, na pozemku také roubený haltýř nad pramenem vody (v oblasti jeden z posledních dochovaných).
Postupně do expozice Veselý Kopec přemístěny další památkové objekty lidové architektury a technického stavitelství z oblasti Českomoravské vrchoviny. Ve správě muzea objekt vesnické památkové zóny Svobodné Hamry (obnovený vodní hamr s mlýnicí) a původně také opravovaný venkovský zámek s renesanční dispozicí, v letech 1982 až 1997 sídlo muzea (v rámci restituce vrácen do soukromého vlastnictví).
Soubor lidových staveb Vysočina kulturní památkou od roku 2003, v letech 2003 až do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy na Sychrově. V roce 2017 celkem 16 zaměstnanců, 11 000 sbírkových předmětů, 74 792 návštěvníci a náklady 9 799 485 Kč.
S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Muzeum v přírodě Vysočina, specializované na národopisnou oblast Horácko a geograficky navazující regiony, Chrudimsko a Litomyšlsko.
Soubor lidových staveb Vysočina kulturní památkou od roku 2003, v letech 2003 až do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy na Sychrově. V roce 2017 celkem 16 zaměstnanců, 11 000 sbírkových předmětů, 74 792 návštěvníci a náklady 9 799 485 Kč.
S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Muzeum v přírodě Vysočina, specializované na národopisnou oblast Horácko a geograficky navazující regiony, Chrudimsko a Litomyšlsko.
Podívat se na místo v Google Earth: Muzeum v přírodě Vysočina, správa, Hlinsko
Muzeum v přírodě Zubrnice
V roce 1988 vzniklo pod názvem Soubor lidové architektury Zubrnice v severních Čechách, v lokalitě mezi národopisnými oblastmi Pojizeří na východě, Polabí na jihu a Západních Čech (v trojúhelníku tvořeném městy Ústí nad Labem, Česká Lípa a Litoměřice), na katastrálním území obce Zubrnice, z hlediska administrativně správního v okrese Ústí nad Labem náležejícím do Ústeckého kraje.
Expozice budována od roku 1977 v krajině Podkrušnohoří, v údolí Lučního potoku mezi kopci Českého středohoří (od roku 1976 v Chráněné krajinné oblasti České středohoří). Prvním objektem hospodářská usedlost čp. 61 s roubeným patrem (původně rychta) z roku 1808, ve stavení teplovzdušné zařízení sušárny chmele, součástí muzea také teplovzdušná sušárna na ovoce, z roku 1863 pocházející škola a dům čp. 74 s vesnickým obchodem.
Vesnice založená ve středověku (zmínka v roce 1352), na návsi původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny ze 14. století (v letech 1723 až 1739 barokně přestavěn), u kostela přenesená obecní studna se zvoničkou z roku 1695, hřbitovní a smírčí kříže, náhrobky. Objekty dochovaných staveb lidové architektury a doplněné přenesenými objekty tvoří od roku 1995 vesnickou památkovou rezervaci (roubené, hrázděné a zděné stavby). Krajina s pozemky postupně rekonstruovaná do podoby z 1. poloviny 19. století, na Lučním potoce v části Týniště (obec Zubrnice) například obnoven vodní mlýn čp. 27 (na rekonstrukci spolupracovalo i Valašské muzeum v přírodě a Luděk Štěpán, zakladatel Souboru lidových staveb Vysočina), na původních základech postavený dřevěný vodní mlýn čp. 28, přenesený z Homole u Panny, umělecké složení mlýna z Hamrů u Hlinska.
Soubor lidové architektury Zubrnice od roku 2003 do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy v Praze. V roce 2017 celkem 7 zaměstnanců, 7 000 sbírkových předmětů, 20 207 návštěvníků a náklady 3 863 760 Kč.
S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Muzeum v přírodě Zubrnice, specializované na krajinnou oblast České Středohoří, včetně geograficky navazujících lokalit severozápadních Čech.
Podívat se na místo v Google Earth: Muzeum v přírodě Zubrnice
Hanácké muzeum v přírodě
V roce 1990 založeno pod názvem Soubor staveb lidové architektury v Příkazích na Moravě, v severní části národopisné oblasti Haná (mezi městy Olomouc a Litovel). Expozice budována v krajině Hornomoravského úvalu, na okraji Středomoravské nivy s meandrující řekou Moravou, na katastrálním území obce Příkazy, z hlediska administrativně správního v okrese Olomouc náležejícím do Olomouckého kraje.
.JPG)
Základem muzea v přírodě hospodářská usedlost, s průčelím obytného stavení v řadové zástavbě návsi (tzv. Kameníčkův grunt čp. 54). Hanácký statek z roku 1875 v místě starší zástavby (zmiňována roku 1770). V rámci tzv. ulicové vesnice středověkého původu památkově chráněné roubené, hliněné a zděné stavby typické pro oblast Hané.
Soubor staveb dokladem hliněného stavitelství, součástí také ovocná zahrada na pozemku s hliněnými zídkami z 1. poloviny 19. století. Venkovské objekty pochází z roků 1799 až 1950, dostavěny špaletové stodoly, jedna uvnitř upravena na multifunkční sál pro kulturní program. Od roku 1995 vesnická památková rezervace, též lidově nazývaná „Hanácké skanzen”.
Soubor staveb lidové architektury v Příkazích od roku 2003 do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy v Kroměříži. V roce 2017 celkem jeden zaměstnanec, 1 000 sbírkových předmětů, 5 337 návštěvníků a náklady 2 020 162 Kč.
S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Hanácké muzeum v přírodě, specializované na národopisnou oblast Haná.
Podívat se na místo v Google Earth: Hanácké muzeum v přírodě
Původně článek pro českou verzi Wikipedia, text byl koncipován následně po vzniku Národního muzea v přírodě (viz založení článku na české Wikipedii).
Referenční odkazy u použitých dat jsou k dispozici v článku na české Wikipedii. Text článku v blogu je většinou shodný, pokud nebyl na české Wikipedii nebo zde v blogu v průběhu času od jeho zveřejnění pozměněn.
Některé fotografie jsou zveřejněny v projektu Wikimedia Commons a odkazy jsou ponechány na původní zdroj Wikimedia Commons a projekt Wikipedia.
Recenze a foto v Google mapě:
CZ211225
.JPG){kind=link}